Podrobnější vize v rámci justice a práva

VIZE a CÍLE v rámci JUSTICE a PRÁVA

 

Jak jsem již uvedla ve svých základních vizích a cílech – prezident má sice v České republice omezené pravomoci, ale je zároveň reprezentantem státu a osobou směřující ostatní k zamyšlení a dialogu o problémech, které by se měly v zájmu lidí žijících v České republice řešit.

 

 

#PREZIDENT VEDE DIALOG

Prezident tedy může nejen vahou své autority, ale i právní znalostí, motivovat zákonodárce ke změně zákonů, tím spíše, je-li prezidentem člověk s mnohaletými praktickými zkušenostmi v právu a který s mnoha lidmi řešil i jejich běžné problémy.

 

 

#DOSTUPNĚJŠÍ SPRAVEDLNOST

#STÁT S GARANCÍ

#VÁŠ STÁT

#VYŠŠÍ ODPOVĚDNOST STÁTU ZA VADY A PRŮTAHY

Velkým nedostatkem justice stále zůstávají nepředvídatelná a protichůdná rozhodnutí, právní nejistota, průtahy a vysoké náklady řízení. Říká se, že: „Kdyby soudci nechybovali, nepotřebovali bychom vyšší soudní instance“. Jenže – následky vadných rozhodnutí či průtahů vždy nese dotčený účastník soudního řízení, který má sice nárok na náhradu škody vůči státu, avšak toto právo je poměrně limitované a pro mnohé i z praktického hlediska nedosažitelné. Právní nejistotu způsobuje i rušení pravomocných soudních rozhodnutí až po letech – důsledkem takového rozhodnutí může být i ekonomická likvidace účastníka, který již přijal plnění na podkladě původního rozhodnutí a měl by ho v důsledku nového rozhodnutí vrátit.

 

Odvolací soudy by měly rozhodovat meritorně samy a vracet věci zpět soudu prvního stupně pouze v opravdu výjimečných případech, které by byly zákonem zúženy oproti současnému stavu.

 

Z důvodu značných finančních rizik, která s sebou obecně nesou zejména občanskoprávní soudní řízení, se lidé obávají na soud obrátit. Pokud pak jsou vadná rozhodnutí vydána například i v trestních řízeních, nebo pokud jsou trestní řízení poznamenána průtahy, má to nedozírné a prakticky neodčinitelné následky na základních právech a svobodách jednotlivce, neboť svoboda, zdraví a život člověka, se penězi vlastně nahradit ani nedají.

Z mého pohledu je tak proto třeba motivovat zákonodárce ke změnám ohledně vyšší odpovědnosti státu za vadná rozhodnutí, či průtahy (například prostřednictvím stanovení základní – a tedy i jisté – minimální spodní hranice finančních náhrad pro jednotlivé případy, včetně těch trestních), ale též i ohledně možného stanovení limitu náhrady nákladů řízení v případě prohry soudního sporu alespoň u účastníka fyzické osoby, a to stanovením maximální procentuální výše takových nákladů vůči předmětu sporu, neboť v některých případech náklady řízení této výše nejen dosahují, ale dokonce jí i převyšují. Limitovaná výše náhrady nákladů by ostatně motivovala i samotné účastníky k dodržování lhůt a neprotahování soudních řízení.  

 

 

#SPRAVEDLIVÉ EXEKUCE

#ZASTROPOVÁNÍ DLUHŮ

#ROZUMNÉ ÚROKY

#SPRAVEDLNOST PRO DLUŽNÍKY I VĚŘITELE

Exekuční a insolvenční řízení. Obecně by mělo platit, že „co si půjčím, tak vrátím“. Je na odpovědnosti a morálce každého z nás, jak se ke svým faktickým (nikoliv uměle vytvořeným, či uměle navýšeným) dluhům postavíme.

 

Příslušenství pohledávek by však mělo být zákonem limitováno (v některých případech též v návaznosti na délku prodlení), neboť obecně nelze akceptovat, aby převyšovalo výši jistiny (základního skutečného dluhu). Dlužník, který chce splatit jistinu a také ji splácí, se nepřiměřenou výší příslušenství dostává do dluhové pasti, z níž tzv. není úniku a ztrácí motivaci platit, neboť se jistina výrazně nesnižuje. S tím souvisí zejména problematika smluvních úroků i smluvních pokut, u kterých je třeba stanovit maximální výši (jakož i maximální limity s ohledem na předmět plnění) a nikoliv ponechat výši, která je zcela neurčitá a de facto závislá na různých výkladech zákona a rozhodovací praxi soudů. Pokud jde o smluvní pokuty, měly by být u některých závazkových vztahů, týkajících se zejména fyzických osob, zcela vyloučeny.

 

 

#OCHRANA ZRANITELNÝCH

Insolvenční řízení dlužníka by mělo přinést na druhou stranu vyšší ochranu věřitelům, kteří jsou v postavení fyzické osoby, nebo dokonce v postavení oběti trestné činnosti. Pokud jde přímo o oběti trestné činnosti (jakékoliv), které jsou fyzickými osobami, měly by být jejich pohledávky vůči odsouzeným pachatelům – dlužníkům – vždy přednostní (obdobně jako výživné pro nezletilé děti, kterým by však měla zůstat nejvyšší ochrana) a tedy takové, na které se nevztahují běžné limity insolvenčního řízení.  

 

 

#TRESTNÍ ZÁKONÍK

#ŽIVOT MÁ CENU NEJVYŠŠÍ

Trestní sazby u některých trestných činů neodpovídají jejich závažnosti a zejména následkům u osob a jiných subjektů poškozených trestnou činností.

 

Trestné činy proti životu a zdraví – spodní i horní hranice trestních sazeb zejména u zvlášť závažného zločinu vraždy je třeba zvýšit, s čímž souvisí i nutnost zvýšení spodní hranice výjimečného trestu.

Není akceptovatelné, aby spodní hranice trestní sazby při úmyslném usmrcení člověka činila pouhých 10 let. Zvýšení spodní hranice zároveň nadále nebude bránit tomu, aby v ojedinělých individuálních případech uložil soud trest pod spodní hranici, pokud pro takový postup budou splněny všechny zákonné podmínky.

Úprava trestních sazeb by se měla týkat i dalších trestných činů uvedených v hlavě I zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku.

 

 

#STOP SEXUÁLNÍMU NÁSILÍ

#OCHRANA OBĚTÍ

Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti – je třeba pokračovat v jednáních o úpravách znění dotčených skutkových podstat, včetně zvýšení trestních sazeb tak, aby odpovídaly nebezpečnosti a škodlivosti takového jednání pachatele a závažnosti dopadů těchto skutků na život oběti. Nejen trestní sazby za znásilnění a pohlavní zneužití, ale i trestní sazby týkající se trestné činnosti v rámci výroby, držení a šíření dětské pornografie, neodrážejí vysokou nebezpečnost pachatelů této trestné činnosti.    

Trestné činy proti majetku – horní hranici nejpřísnější trestní sazby (nyní 10 let) u krádeže, zpronevěry, podvodu, pojistného podvodu, úvěrového podvodu a dotačního podvodu je třeba zvýšit, některé skutkové podstaty je třeba nově upravit.   

 

 

#ZABEZPEČOVACÍ DETENCE

V důsledku nedostatečně nastaveného institutu „Zabezpečovací detence“ se na svobodě mohou pohybovat extrémně nebezpeční lidé, včetně těch, kteří spáchali nejtěžší zločin vraždy. Pokud totiž znalci například uvedou, že určitý pachatel (u něhož byla zjištěna nepříčetnost, a tedy není za spáchaný zločin trestně odpovědný) není obecně pro společnost nebezpečný, pak není splněna jedna z několika podmínek pro uložení zabezpečovací detence.

Tuto mezeru v zákoně je nutné bezodkladně vyplnit – že vždy, pokud následkem činu nepříčetného pachatele dojde k usmrcení, nebo těžké újmě na zdraví, či pokusu o ně, bude zabezpečovací detence uložena a zároveň stanovena základní minimální doba, po které může dojít k prvnímu přezkoumání důvodnosti dalšího trvání takové zabezpečovací detence.

 

 

#CHRÁNIT BEZBRANNÉ

Trestné činy týkající se týrání osob a zvířat – ani trestní sazby a obsah těchto dotčených skutkových podstat neodrážejí závažnost a nebezpečnost jednání pachatele a vážné následky u poškozených subjektů a dosavadní zákonné úpravy nejsou dostatečné. 

 

 

#MLADISTVÍ PACHATELÉ

Je třeba vést odbornou debatu o snížení věku trestní odpovědnosti a úpravě trestních sazeb pro mladistvé pachatele.

 

 

#SROZUMITELNÉ ZÁKONY

Pokud stát klade na lidi požadavek dodržování zákonů v duchu zásady „neznalost zákonů neomlouvá“, musí být zákony tvořeny tak, aby jim lidé porozuměli. Je tak třeba vést odbornou debatu i o zjednodušení některých právních předpisů a jejich částí, které nahrávají různým výkladům, nebo jsou pro lidi zcela nepřehledné. Paradoxně velmi špatně je na tom „nový“ občanský zákoník. 

 

 

#STOP BYROKRACII

Je třeba vždy pamatovat na to, že stát je tu pro své lidi a nesmí je zbytečně a nedůvodně zatěžovat vyplňováním a dokládáním nejrůznějších formalit, které jsou dohledatelné v rámci příslušných registrů, ke kterým mají státní orgány a úřady přístup.     

 

 

#HRAD PRO VŠECHNY!

#HRAD LIDEM

#OTEVŘENÝ HRAD

Protože jedním z mých cílů je OTEVŘENÝ HRAD, budu lidem i nadále naslouchat a snažit se pomáhat tam, kde bude v mých možnostech pomoc poskytnout.